A jak to tak bývá, zapletl do toho osud jistou dávku ironie, takže nejen, že jsem tričko (které bylo hlavní motivací) nezískal, ale ještě jsem utratil za kolo ve spěchu zbytečně moc peněz a nakonec ani nedosáhl vysněných 100 % květnových cest do práce na kole. Ale popořádku.
 | | To je ono - krásně šedé kolo Pells Razzer First s předním odpružením Suntour XCM HLO, 3 × 8 rychlostmi, hydraulickými kotoučovými brzdami a přehazovačkou Alivio (přesmykač je nějaký slabší). Supertenké duralové trubky působí sice trošku jako by byly z papíru, ale jezdí se na něm (zatím) výborně. |
O tom, že si chci pořídit nové horské kolo, jsem měl jasno už více nže rok. Problémů s Meridou přibývalo, od drobných jako byly sjeté pláště, přes závažnější jako zkřivené hlavové složení a vyviklané složení středové až po utrženou originální přehazovačku Acera, nahrazenou starou SISkou, která (také díky zkřivené patce na rámu) jednoduše nemohla svoji práci vykonávat dobře. poslední kapkou bylo, když jsem přetrhl řetež a po jeho zkrácení se řazení rozložilo úplně. Poslední větší cestou, kterou jsem na kole pondikl, nebo spíš z větší části podnikla Drobek, byla loňská cesta do Chvalčova. A protože se za těch patnáct let od poslední koupě svět zase trošku posunul a zm,ěnil, rozhodl jsem se tentokrát před americkou krásou upřednostnit mladou lokální značku Pells sídlící v areálu bývalé cementárny za maloměřickým nádražím.
 | | Musím se přiznat, že hlavní motivací pro přihlášení do soutěže Do práce na kole mně byla vidina krásného žlutého trička s letcem připomínajícím Jana Tleskače. |
Původně jsem měl tendenci z nezanedbatelně široké nabídky vybírat podle nejrůznějších kritérií, ale čím víc jsem se hroužil do detailů výbavy jednotlivých kol, tím nejistější jsem si byl. Nakonec jsem se dostal do stavu, kdy ani při vědomí, že chci 27,5' kola a tři telíře přesmykače, jsem se nedovedl rozhodnout. Jenže mezitím už soutěž začala a po prvomájové vycházce tu bylo pracovní úterý a mně nezbylo než vytáhnout ze sklepan Meridu a za hřmotného drnčení a cvakání vyjet až na kampus. A zpátky a nahoru a tak ještě třikrát, než konečně nadešel pátek a já se dostal v otevírací době do Maloměřic. Za laskavé asistence ¥a jsem se rozhodl vést výběr s pomocí prodavače na základě ceny. Nehodlal jsem investovat do kola víc než 16000 Kč, což jsem tomu dobrému muži také sdělil. Záhy se ukáízalo, že v této cenové kategorii není výběr zase až tak složitý, neboť se zúžil prakticky na volbu mezi zelenou a šedou barvou kola skromného jména First. Vyhrála šedá. Nakonec ale vyšlo najevo, že prodávající zřejmě přikládá váhu pouze mantise a na charakteristiku nehledí, protože koncová cena 16990 Kč podmínku rozhodně nesplnila. No ale vracejte kolo, když kvůli vám o deset minut přetáhli zavíračku…
 | | Celkem jsem za květen jel do práce a z práce sedmnáctkrát, dvě jízdy jsem vynechal kvůli mezinárodnímu meetingu GMP, tj. dosáhl jsem pravidelnosti 89,5 % a ujel jsem necelých 260 km. |
Do týmu s nelichotivým názvem Mervinova žumpa jsem se přihlásil zejména díky kolegovi Ondrovi, jenže se soutěže Do práce na kole účastní od doby, co ho znám (a už je to pár let). Celkem se nás sešlo pět, kromě mě a Ondry ještě Lenka, Jirka a ještě jeden Ondra. Jako elév mezi zkušenými dojížďáky do práce jsem se zařekl, že nebudu slabinou týmu a z 19 pracovních dní, které v květnu pojedu na kampus nevynechám jedinou jízdu. Původně jsem měli ambici dosáhnout 100% pravidelnosti dojíždění, ale povinnost jezdit v obleku postupně vyřadila kolegy a nakonec i mě. Poslední dva pracovní a velmi horké květnové dny se totiž v hotelu Continental konal mítink regionálních organizačních skupin GMP, na kterém jsem měl přednášet o statistickém zpracování chemických dat a před auditoriem z celého světa to bez obleku jednoduše nešlo (a jet ve 30 °C na kole v obleku taky ne, na Japonce v tomto ohledu prostě nemám). Poslední dva dny jsem tak vynechal, ale i přesto jsem dosáhl na slušných 89,5 % jízd.
 | | V soutěži pravidelnosti v Brně se naše (a Mervinova) žumpa umístila na 147. místě z 649 (percentil 22,7%). |
|
 | | Z celkového počtu 16213 účastníků z celého Česka jsem se umístil co do počtu najetých kilometrů na 4468. místě, což je percentil 27,6 %. Na vědce docela dobré. |
|
A tričko? Ačkoliv bylmojí hlavní motivací pro soutěž, nějakým podivným řízením osudu se zaseklo kdesi mezi Prahou a Brnem. Organizátoři na urgence nereagují a soutěž je za námi už skoro dva měsíce. Aspoň, že se na něj podle nápisu, který pořád svítí na webu, můžu těšit. A taky, že to kolo jezdí pořád jako nové!
 | | Přístup ke tričku s Janem Tleskačem mi byl (alespoň prozatím) odepřen. Nicméně podle pokynů na webu se na něj stále ještě těším. |
|
